Psal se 23. květen roku 1992, když dálkově odpálená nálož o síle půl tuny TNT ukončila život jednoho z největších bojovníků proti organizovanému zločinu - Giovanniho Falconeho. Hrůzný čin měl přesně opačný efekt, než Cosa Nostra očekávala. Itálie už měla dost každodenního teroru a žal nad smrtí statečného prokurátora vedl k dosud nevídané soudržnosti a spojenectví proti společnému nepříteli.
Foto: Profimedia.cz
Itálie v područí Cosy Nostry
Budoucí národní hrdina spatřil světlo světa roku 1939 v palermské čtvrti La Kalsa a ačkoliv prožil relativně hezké dětství, nemohly jeho bystrým očím a napnutým uším uniknout první jasné signály mafií poznamenaného života na Sicílii. Cosa Nostra byla takový neoficiální vládce, který v regionu vše řídil i kontroloval a který byl připraven zašlápnout do země každého, kdo by chtěl na této tradici cokoliv měnit. Ať už to bylo pevnými rodinnými vazbami na mafiánské klany, popřípadě prostou touhou po vlivu, bohatství a dobrodružství, nechala se řada Falconových přátel organizovaným zločinem zlákat a posílila řady mafiánských zabijáků. Jenže osud mladého Giovanniho měl být zcela odlišný. Jeho první kroky směřovaly na námořní akademii, kterou ovšem brzy opustil, když zahořel pro studium práv. Stal se z něj schopný vyšší soudní úředník, který svou poctivostí, vytrvalostí, odvahou a smyslem pro povinnost ohromoval své kolegy i protivníky. „Je třeba plně plnit svou povinnost, ať je oběť, kterou bude potřeba podstoupit, jakkoliv vysoká. Protože právě v tom tkví podstata lidské důstojnosti,“ říkával s oblibou.
Falcone a Borsellino: Dva proti všem
Falcone rozhodně neměl v úmyslu zůstávat jen u slov, a tak se spojil se svým podobně založeným přítelem ze studií Paolem Borsellinem, aby společně osvobodili Itálii z područí mafie. Navzdory protichůdnosti v politických názorech, kdy Falcone upřednostňoval levicový směr, zatímco Borsellino tíhnul ke krajní pravici, vzniklo mezi muži pevné pouto, které mělo odolat i těm největším hrozbám. To bylo nezbytné, protože nepřítel, kterému se chystali šlapat na kuří oko, rozhodně neměl v úmylu skládat ruce do klína.
Vavříny krví zalité
Hrdinova poslední cesta
Falconeho práce vyžadovala, že musel být neustále na cestách. Plně si uvědomoval v jakém je nebezpečí - a tomu podřídil i svoje cesty. Téměř nikdo neznal trasu jeho dalšího pohybu, často měnil plány na poslední chvíli a pokud už byl nucen někam letět, tak pouze letadlem tajných služeb. Mafie si však našla cestu, jak nenáviděného prokurátora odstranit z cesty. To se psal 23. květen roku 1992, když na letišti v Palermu vystoupili z letadla členové ochranky a za nimi Falcone a jeho žena. Všichni usedli do obrněných aut. Vozy byly tři: bílý Fiat, který jel v řadě jako druhý, řídil sám Falcone, vedle něj seděla jeho žena a ze zadního sedadla kontroloval okolí Giuseppe Costanza - osobní strážce. Ve zbylých dvou autech byli policisté Gaspare Cervello, Vito Schifani, Antonio Montinaro, Paolo Capuzzo, Angelo Corbo a Rocco De Cillo. Falconova cesta vedla byla po většinu času nenapadnutelná, ale směřovala i přes jedno výjimečné místo, které se zdálo ideální pro atentát - byl jím přejezd přes část silnice, kde byla kanalizační roura. Právě sem mafiáni v uniformách silniční služby umístili asi 400kg výbušniny a minutu před šestou hodinou - v době, kdy tudy auta projížděla, trhavinu odpálili.
Mafiánská vražda prokurátora Falconeho
Způsobili tak ohromný výbuch, který na místě zanechal 8 metrů hluboký a 100 metrů široký kráter. Nejvíce to schytalo první auto, ve kterém hned po výbuchu zemřeli všichni tři pasažéři. Druhé auto s Falconem ale nedopadlo o moc lépe - jeho žena zemřela na místě a Falcone žil po útoku ještě asi dvě hodiny, než po marném boji lékařů o jeho život zemřel v nemocnici. Tělesný strážce jako zázrakem přežil a spolu s ním i dalších několik desítek lidí, kteří byli explozí zraněni, když místem v nevhodnou chvíli projížděli.
Itálie v bolestech
Smrt uznávaného prokurátora uvrhla Itálii do smutku. Tamním občanům ale docházela s drzostí mafie trpělivost. Protesty a tlak na vládu k tvrdšímu boji s organizovaným zločinem nebraly konce. Paola Borsellina smrt kolegy a kamaráda tvrdě zasáhla, boje s mafií však nezanechal, naopak. Proto došlo i na něj. Necelé dva měsíce po atentátu na Falcona byl odstraněn i Borsellino - 19. července bomba v autě ukončila jak jeho život, tak i život pěti členů jeho ochranky.
Spravedlnosti bylo učiněno zadost
Vražda dvou hrdinů byla k mnoha dalším trestným činům přiřknuta mafiánskému bossovi Riinovi, který dostal doživotí a v roce 2017 zemřel ve vězení. Dalším odsouzeným za Falconeho vraždu byl mafiánský zabiják Giovanni Brusca. Za vraždu Borsellina nakonec zatkli Bernarda Provenzana, který byl na útěku neuvěřitelných 43 let a jenž za svůj hrůzný čin také dostal doživotí. Alespoň taková byla drobná útěcha po ztrátě dvou velkých mužů, kteří i po smrti zůstali v myslích Italů i celého světa. Giovanni Falcone a Paolo Borsellino jsou a navždy budou symbolem boje s mafií. Jsou a navždy budou symbolem odvahy. Jsou a navždy budou hrdiny...
Zdroj:
- https://www.denik.cz/ze_sveta/prokurator-falcone-vrazda-atentat-mafie.html
- https://www.gamepark.cz/blog/18801-johny303/594657-giovanni_falcone_nepritel_cosy_nostry
- https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/bomba-zabila-slavneho-soudce-falconeho-spustila-pad-mafie/r~fba6db06db4811ec8d680cc47ab5f122/
Komentáře
