Číslo orientační, popisné a evidenční má své opodstatnění. Tato čísla můžete potřebovat při posílání dopisů, balíků ale také při změně trvalého bydliště nebo v situaci, kdy žádáte například o hypotéku. Jak se od sebe tato čísla liší a jak je snadno poznáte si řekneme v našem článku.
Přehled – Domovní – Historie – Příklad
Jak zjistit – Evidenční
Číslo popisné, orientační a evidenční
Číslo popisné jasně označuje dům v obci a jeho číslo je tak jedinečné. Obvykle se jedná o další číslo, které je na umístěno na domu. Pro konkrétní nemovitost je přiděleno poté, co stavba projde kolaudací. Číslo popisné se mění pouze v případě, že dochází ke změně katastrálních hranic. Zajímavostí je, že pokud se stávající dům zboří a postaví se místo něj nový, dostane také nové číslo popisné. V případě, že má stavba více vchodů, bude mít každý vchod své vlastní číslo popisné.
Číslo orientační je oproti popisnému jedinečné pouze v dané ulici. V případě, že se jedná o rohovou stavbu, která má stěny ve dvou ulicích, má tato stavba také dvě čísla orientační. Někdy může číslo orientační nahradit také písmeno.
Posledním typem je číslo evidenční. Takovým číslem se označují stavby, které jsou pouze dočasné, případně se v nich nedá trvale bydlet. Typickým příkladem jsou chaty, chalupy a podobné rekreační objekty.
Co znamená číslo domovní a náhradní
Vedle výše zmíněných čísel se můžeme setkat také s pojmem číslo domovní. V tomto případě se nejedná o další speciální číslo, nýbrž o soubor všech čísel, které nalezneme na domě. Tedy, všechna čísla popisná a orientační tvoří jeden celek, kterým je číslo domovní.
Dále je možné se setkat s číslem náhradním. Takovým číslem se označují budovy, které nemohou být označeny běžným číslem popisným, případně evidenčním. Takové budovy jsou pak převážně provizorní a na místě nezůstanou stát věčně.
Historie popisných čísel
Číslování domů je tu s námi již hodně. Uzákonila ho již Marie Terezie a to v roce 1770. Číslem jedna zpravidla bývala označena nejdůležití budova, jednalo se hlavně o fary či panská sídla. Mezi lety 1805 až 1815 probíhalo první přečíslování, které bylo prováděno převážně ve městech.
V současné době má pak každá trvalá budova své číslo popisné, dočasná budova číslo evidenční. Obec rozhodnutím takové číslo přidělí a je pak na majiteli budovy, aby umístil cedulku s číslem. Popisná čísla pak obec přiděluje podle § 31 zákona o obcích.
Jestliže má váš dům jak číslo orientační tak číslo popisné, měla by se uvádět obě čísla. Zpravidla se číslo popisné udává jako první, orientační se pak udává jako druhé a většinou za lomítkem.
Číslo popisné a orientační příklad
Nevíte, jak správně zapsat číslo popisné nebo orientační? Ukážeme vám to na jednoduchém případě, abyste v zápisu již chybu neudělali. Číslo popisné je zpravidla delší a píše se první. Číslo orientační je oproti tomu kratší a píše se za popisným číslem.
V případě, že bude dům adresu Hlavní 2856/4 je číslo 2856 popisné a číslo 4 orientační. Někdy se za orientačním číslem přidává ještě písmeno, tvar by tak mohl být například Hlavní 2856/4b.
Aby byla orientace ještě lepší, oddělují se tato dvě čísla také barevně. Číslo popisné je udáváno na červeném podkladu psané bílým písmem. Orientační je pak psané na modrém podkladu rovněž s bílým písmem.
Jak zjistit orientační číslo
Popisné a orientační číslo můžete v dnešní době snadno zjistit pomocí internetu. Jednou z variant je podívat se do online map, kde jsou zpravidla čísla napsaná a lehce dohledatelná.
Druhou možností je pak použít katastr nemovitostí. V něm pak snadno dohledáte popisná a orientační čísla.
Evidenční číslo a zkratka č. ev.
Občas se můžete setkat se zkratkou č. ev., tak se označuje číslo evidenční. Takové číslo je pak přidělováno zpravidla stavbám, které slouží pro rodinnou rekreaci, jedná se o stavby dočasné nebo takové, které nevyžadují stavební povolení.
Také evidenční čísla jsou v rámci jedné obce jedinečná. Na tabulkách s číslem se pak uvádí buď ev., č. ev. nebo jednoduše velké E. Snadno tak rozeznáte, zda se jedná o číslo popisné/orientační nebo o číslo evidenční.
