TECHNIKA
Tunelové krysy: Za Vietcongem do temnoty
Guerillový styl boje Vietcongu vyžadoval po pravidelné armádě útočníka značné změny v bojové taktice. Během americké války ve Vietnamu byl výsledkem těchto reforem i vznik nové specializace s neoficiálním názvem „tunelová krysa“.
Foto: Profimedia
Tunely ve Vietnamu: Život pod vrstvou zeminy
Válka ve Vietnamu byla mimořádně krutá na zemi, ve vzduchu i na moři. Avšak nejkrutější byla v podzemí. Již během francouzsko-vietnamské války Vietnamci zahájili budování ohromných podzemních komplexů s nespočtem vzájemně propojených tunelů o délce mnoha desítek až stovek kilometrů. Když do země vtrhli Američané, přebudovali komunisté tyto úkryty na regulérní podzemní města, která jsou dodnes zdrojem nadšení pro historiky i militaristicky založené turisty. Pro vojáky tehdy však představovaly učiněnou noční můru.
Smrt jim vpadla do zad
Konflikt zuřil už dlouhá léta a američtí vojáci ani jejich spojenci zatím neměli ponětí o existenci podzemních tunelů nepřítele. Dozvěděli se o nich až dílem náhody v roce 1966 během operace Crimp, když čistili oblast Železného trojúhelníku od nepřítele. Tehdy Američané nechápali, jak je možné, že po nich nepřítel pálí z již vyčištěné oblasti. Záhadu vyřešil až jeden seržant, který si náhodou sedl na skrytý vchod do ohromného podzemního komplexu Cu Chi.
Nepomohli psi ani voda
V počátečních fázích ještě nikdo nepřemýšlel nad něčím tak šíleným, jako vlézt do jámy lvové jen s baterkou a pistolí, a proto se nejdříve testovaly jiné metody. Nejprve se Američané pokoušeli tunely zatopit nebo zaplynovat. Jenže mimořádná délka podzemních komplexů způsobila, že takové pokusy vyšly vniveč. Jako scestné se brzy ukázalo i využívání bojových psů, kteří v tunelu umírali po desítkách a prakticky nic nezmohli. V tu chvíli už bylo jasné, že dojde na nejhorší - bude tam muset člověk.
Práce pro ostré a drobné hochy
Úkolem sestavit jednotku dobrovolníků určených k čištění tunelů byl pověřen kapitán Herbert Thornton Southerner z 1. pěší divize americké armády. Ten nechal nastoupit všechny své chladnokrevné a nenápadné muže menší postavy a dal jim nabídku, kterou by většina lidí pravděpodobně odmítla. Tak vznikl z 1. ženijního praporu 1. pěší divize tzv. „personál pro průzkum tunelů“, kterému však nikdo neřekl jinak než „tunelové krysy“.
Tisíc a jedna nástraha
Po objevení maskovaného vchodu do podzemního komplexu se „krysí“ voják spustil dolů do naprosté tmy. V tom okamžiku začala jeho zkouška vůle, odvahy, sebeovládání a samozřejmě štěstí. Voják musel dbát na každý svůj pohyb, protože v tomto prostředí mohla být sebemenší chyba tou poslední. Zkoumání každého metru tunelu od stropu až po zem představovalo pravidelný rituál a každý zdánlivě bezvýznamný drátek nebo kořen byl podroben pečlivé kontrole, protože mohl znamenat nástrahu způsobující krutou smrt. Voják se na tohle všechno musel soustředit, ale zároveň musel svými smysly vnímat i možný pohyb nepřítele a předcházet tak blížícím se hrozbám. Když k tomu všemu započteme ještě jedovaté hady, škorpiony nebo pavouky, klaustrofobický prostor sotva k hnutí a místy nulový přehled vojáka o aktuální poloze, není asi třeba dlouze popisovat, jak nezáviděníhodná taková práce byla.
Výzva pro orientační smysl
Takové vykutané město Vietcongu bylo zpravidla třípatrové (3, 6 a 9 metrů) a chodby byly široké zhruba 60 centimetrů a vysoké 150 centimetrů. Zároveň byl tvar stropu i úhel zatáček důmyslně proveden tak, aby byly minimalizovány účinky granátů v tunelu i explozí nad tunelem. Chodby propojovaly velké místnosti, z nichž některé byly až překvapivě „civilní“ - například školy nebo divadla. Oblast byla kvůli nepříteli prošpikována slepými chodbami a pastmi, některé budily skutečnou hrůzu - například jámy s otrávenými bambusovými bodci nebo chřestýši umístění v bambusu přidělaném na stropě a zakrytém víčkem. Když voják o šňůrku propojenou s víčkem zavadil, jedovatý had mu vypadl na hlavu a uštkl ho.
Zkáza přichází z nebe
Od roku 1969 začali Američané experimentovat s novou metodou likvidace tunelů ze vzduchu prostřednictvím 400 kilogramových bomb shazovaných z bombardérů B-52, jež dokázaly vytvořit v zemi až 12 metrů hluboké krátery. Tento způsob likvidace tunelů se ale nestihl rozšířit, protože tou dobou už se začalo uvažovat o stahování amerických vojsk z Vietnamu a počet povolených bombardování se tím pádem značně snižoval. Po většinu války tak čistili, prozkoumávali a ničili tunely výhradně hrdinové od „tunelových krys“, kteří plnili své úkoly zodpovědně a statečně. Ne každý to dokázal psychicky ustát a někteří veteráni tvrdí, že je hrůza z tunelů neopustila nikdy, ani dlouhé roky po válce.
Zdroje:
- https://www.thenmusa.org/articles/tunnel-rats-of-the-vietnam-war/
- http://www.radiodixie.cz/clanek/smrt-ciha-v-podzemi-tunelove-krysy-ve-vietnamu
- https://en.wikipedia.org/wiki/Tunnel_rat
Komentáře